Podvod nebo skutečnost
Už několik roků se problematika globálního oteplování Země stala politickým, hospodářským, ideologickým a společenským tématem číslo jedna. Vědomí každého občana je soustavně a brutálně ovlivňováno hrozbou katastrofických důsledků tohoto fenoménu. Je tomu opravdu tak?
Nevíme. Víme však, že existují diametrálně rozdílné a možno říci, že i vědecky seriozní nazírání na tuto problematiku, ale bohužel, i protichůdné názory čistě politické. Komplex těchto přístupů ze známých politiků reprezentuje například na jedné straně český prezident Václav Klaus, a na straně druhé bývalý americký viceprezident Al Gore. Komu věřit? Nepochybujeme, že oba jsou moudří lidé, že mají přístup k informacím a jistě by nechtěli pro lidstvo nic zlého.
Nejsme ani klimatologové, ani meteorologové, ale archeolog a antropolog s dlouholetou praxí. Archeologie a antropologie jsou vědní disciplíny, které bytostně potřebuje pro formulování svých vědeckých závěrů pomoc celé řady styčných (pomocných) vědních disciplín. Mezi jimi je i geologie, pedologie, paleoklimatologie, paleobotanika, paleontologie a jiné. Především ty, konkrétně jmenované, pomáhají odpovídat na konkrétní otázky, jaké na Zemi existovalo podnebí v dávné i nedávné geologické minulosti naší planety.
Doba ledová a meziledová
Náš současný život probíhá v geologických podmínkách čtvrtohor (kvartér). Je to nejkratší a zároveň i nejmladší geologické období planety Země. Začalo před dvěma milióny lety a trvá dodnes. Čtvrtohory, respektive kvartér se dělí na pleistocén a holocén. Hranice mezi pleistocénem a holocénem je doba okolo roku 8 000 před n. l. V pleistocénu se ukončila antropogeneze (vznik a vývoj člověka) a probíhal kulturně-historický vývoj společnosti v podmínkách starší a střední doby kamenné, v podmínkách paleolitu a mezolitu. Tehdejší hospodářství bylo neproduktivní, lidé se živili lovem a sběrem plodů přírody. Později, začátkem holocénu, se položily základy produktivního hospodářství. Člověk se stal rolníkem, postupně zvládl různá řemesla atd.
Charakteristickým znakem pleistocénu je, stručně řečeno, střídání dob ledových (glaciálů) s dobami meziledovými (interglaciály). Ve střední Evropě bylo rozpoznáno šest dob ledových (glaciálů), které byly pojmenovány podle názvů alpských vodních toků: biber, donau, günz, mindel, riss, würm. Teplá období interglaciálů byla označena kombinací názvů sousedních glaciálů, například mindel-riss atd. Příčiny střídaní chladných a teplých období se hledaly a hledají v různých přírodních fenoménech: změny polohy Země při jejím oběhu okolo Slunce; změny v úhlu sklonu zemské osy; změny intenzity slunečního záření; proměnlivá koncentrace kysličníku uhličitého v ovzduší a jiné.
Zdroj: https://zpravy.idnes.cz/globalni-oteplovani-podvod-anebo-skutecny-prirodni-cyklus-p41-/kavarna.aspx?c=A100409_182038_kavarna_chu
Život si nějak poradí
Vliv člověka na přírodu určitě není nezanedbatelný. Začal se projevovat už od počátku zemědělské civilizace v neolitu, neustále se zintenzivňoval a v současnosti už nepochybně dosahuje kritické rozměry. Ovšem na druhé straně nemůžeme negovat evoluční zákonitosti přírodního dění, tak jak se projevovaly, projevují a budou se i nadále projevovat v klimatických změnách naší planety, nezávisle na činnosti a aktivitách lidské společnosti. Musíme si neustále uvědomovat, že zákonitosti klimatických změn tvoří nedílnou součást lidských dějin a tomu se třeba aktivně přizpůsobovat.
Je to všechno projevem "jakéhosi dýchaní a tepů naší Země", jak to nedávno výstižně vyslovil a napsal profesor Karlovy univerzity v Praze Jan Bouzek. A k tomu je snad vhodná i věta ze Spielbergova filmu Jurský park: "Život si vždycky nějak poradí". Avšak i tak si myslíme, že všichni lidé na celém světě by měli mít povinnost pečovat o přírodu, realizovat šetrnější "zelený" průmysl i ekonomii, chránit vodu, půdu a celé životní prostředí pro další generace.